Praha 2015

Takové to menší koloběžkování po Praze.


Středa 29.7.– Po příjezdu do Prahy, vybalení a nachystání se na koloběžky se vydáváme metrem až na Kobylisy. Setkáváme se tam s přáteli a pomalu se přesouváme do areálu psych. nemocnice Bohnice. Velice ponuré místo nenechá jednoho s úsměvem na tváři. Procházíme celým areálem a nikde ani živáčka. Vydáme se přesto dále až k Bohnickému hřbitovu. Ten mrazivý pocit po celém těle asi ještě dlouho nezapomenu, takže nic pro slabé povahy. Tuto atmosféru dokresloval ještě déšť, který padal z nebes po celou dobu naší návštěvy hřbitova až do doby, než jsme odcházeli. To se mraky rozestoupili, a slunce nás obšlehlo paprsky. S blížícím se koncem dne sjíždíme k Vltavě a míříme směr na Tróju a dále do centra. Cyklostezka prázdná s příjemným pocitem, že máme celou šíři cyklostezky pro sebe. Za pološera zkracujeme naši dnešní etapu na Florenc a na Opatov cestujeme metrem. První den končí s 19,70km na tachometru.



Čtvrtek 30.7.- Po včerejším lehkém rozježdění se s velkými plány a připravenou trasou vydáváme opět vstříc nějakému tomu koloběžkovému toulání. Jako první zastávku volíme Chodovskou tvrz, taktéž vodní mlýn. Otevírací doba je až pozdě odpoledne, takže dneska tur. známku nekoupíme. Přes sídliště se prodíráme betonovou džunglí a z ničeho nic se nám objevuje mini zoo hostivař. Příjemné místo s tolika zvířátky. Tak blízko civilizaci, přitom tak je tu krásně.  Od mini zoo to sfičíme z kopce a do kopce a ocitáme se u vodní nádrže Hostivař. Všichni na nás koukají jak na exoty, co nemají kola. Vydáváme se po stezce kolem přehrady a kocháme se okolní krajinou. Zastavujeme i na dřevěném molu, kde uděláme nějakou tu fotku, a žena moje zkouší vodu. Prej je mokrá.


Vydáváme se dále po cykloA23, projíždíme lesem, kde koloběžky spíše tlačíme, než jedeme. Následuje špatné odbočení a vycházíme téměř na sídliště. Ptám se dvou kolemjdoucích na cestu a potvrdilo se mi to, co jsem si myslel. Jedeme špatně. Vracíme se tedy kousek níže a již správně odbočujeme. Projíždíme přes Křeslice, přes pole louky až do městečka Újezd, kde zastavujeme v Hospůdce u Vendyse  na fofolu a jídlo. Vše v naprostém pořádku, proto doporučuji k navštívení. Vyjíždíme z města Újezd, překračujeme naše slavné parkoviště D1 do Průhonic, kde opět tak trochu tápu a hledám cestu. Opět se ukazuje, že značení je opět velice kvalitní a nebo já jsem tak blbej a nevidím ani značku. Cesta vede kolem Průhonické obory, dále přes široká pole se vším možným obilím a neustálý protivítr nepolevuje. Ve městě Vestec tak trochu odpočíváme a nabíráme sílu na další cestu. Když po hlavní cestě, na které ani jeden z nás nejede rád přijíždíme do města Zlatníky-Hodkovice nastává nemilá situace. Si tak sjíždím z kopce a jedna taková jen majitelka řidičáku v autě mne předjela a asi ani né metr přede mnou odbočila vpravo do uličky. Padlo několik sprostých slov a gestikulací a nevěřícně kroutím hlavou, čeho já ještě budu svědkem. Krapet to vydýchám na lavičce a pak sjíždíme do Zbraslavi už jenom z kopce. Zasloužený sjezd a klid, a polykání km.


Pokračování příště ...  

Pátek 31.7.-

Sobota 1.8.- Ráno vyrážíme s ženou opět na metro a přesouváme se na stanici Petřiny. Při výstupu z metra opět nastává problém. Žádný rozcestník nic, takže nějak usuzuji, že pojedeme tamtudy. A opět jedeme opačným směrem, což nevadí, nejdříve přijíždíme k Břevnovskému klášteru.  Sami musíte usoudit dle fotek, že prostě krása vystupuje z každého koutu tohoto místa.


Z tohoto překrásného místa se přesouváme k oboře Hvězda a také Letohrádku Hvězda. Fičíme si to oborou po cestičce, lidi na nás koukají jak na zjevení a my se stále kocháme okolní přírodou. Na konci této úžasné cesty se před námi otevírá letohrádek Hvězda. Překrásná budova a doslova nás fascinuje. I když paní na pokladně mi nechce prodat tur. známku kvůli tomu, že jsem se nebyl podívat vevnitř. Nakonec polevuje a dřevěné kolečko mám v kapse.Trochu odpočinku, trocha focení a můžeme jet dále směr Strahovský klášter.


Byť jen opustíme oboru, napojujeme se na takový menší vyasfaltovaný okruh a mne to v hlavě se rozsvítilo, že úplně s přehledem by se tu dal uspořádat nějaký koloběžkový závod. Ale jelikož nejsem místní, od této myšlenky upouštím. Jen rovina a kopec dolů, objíždíme Strahovský stadion a už vjíždíme do areálu Strahovského kláštera. Zde dneska pociťujeme tu pravou turistickou masáž. Davy lidí musí být všude první, takže raději volíme pěší variantu a vydáváme se na Petřín, kde nám paní ochotně prodává tur. známku ze Strahovského kláštera. A přichází bonus, ve formě sjezdu z Petřína k dolní hranici lanovky. Mne to osobně nepřišlo zajímavé, jsem zvyklý riskovat takže ten kopec sjíždím opravdu rychle, ale s opatrností na turisty. Dole čekám nějakou tu chvíli na mou ženu koloběžkářku, která s ladností sobě vlastní si jede jen tak pomaličku. Proplétáváme se uličkami Malé Strany až na Karlův most, kde turistická masáž je dokonána. Trochu mi to brnká na nervy, ale tak přežil jsem to. Největší utrpení zažívám dostat se k Prašné bráně a na Václavák, turista podotýkám zahraniční, toho nezajímá, že tam jde někdo jiný a zabere si celý prostor kolem sebe. Potřeboval bych na koloběžku takový ten šípovitý pluh, co mají silničáři v zimě na odhrabávání sněhu, snad by to pomohlo. Na oběd zastavujeme na Václaváku u stánku a dáváme si tu vyhlášenou pečenou Václavskou klobásu. Světe div se, fakt je dobrá. O to více, mne udivují a zaráží některé nápisy na stánkách Halal Kebab, kdo alespoň trochu ví, tak ví, proč to píšu. Předpokládám, že když přijedu do cizí země, taky si u stánku nedám svíčkovou se šesti, ale v naší zemi to některým turistům naservírujeme až pod nos. No ale dost politického a kulturního blábolení, stejně to já nevyřeším.


Prodíráme se uličkami Prahy ještě k jednomu čarodějnickému obchodu, kde mou ženu nic nezaujme a tedy jedeme dál a prej to zkusíme dojet až na Pension. Podjíždíme tedy Nuselák a přijíždíme až k Vltavě, kde e napojujeme na již dobře známou cyklostezku. Cesta ubíhá příjemným tempem s mezipřestávkou na benzince, kde doplňujeme vodu. Na Bráníku to stáčíme směr Chodov, projíždíme taky vlak. stanicí Praha-Krč, kde při jednom výletě  jsme zde naskakovali do vlaku. Žena moja má stále energie na rozdávání, tož tak jedeme dál. Když už se těšíme do restaurace za Větrem, kde si dáme alespoň vodu, čeká nás studená sprcha v případě uzavřené společnosti. Nu což, nechcou naše peníze, tak my je utratíme někde jinde, kde je budou chtít.  Z posledních sil dojíždíme na Chodov a následně u hospůdky na Rychtě odlepuji svou milující koloběžkářku ze stupátka. Zvládla to, pro mne nejlepší. Po takovém nášupu km si dáváme pivo a něco do bruška a na penzion to už dojdeme.

Pokračování příště ...

Žádné komentáře:

Okomentovat